Monday, 24 November 2014

the joys of October ...

.. a je tu podzim ve vší své kráse a barevnosti. A spousta focení. Poprosila jsem svoji báječnou kamarádku s dobrým fotoaparátem a ještě lepším okem pro detail, jestli by nás rodinně nenafotila. Přirozeně, nenuceně, s barevným listím. A tak máme krásné podzimní fotky ...


Na konci října jsme navštívili mého bratra v Lyonu. Rodinný prodloužený víkend. Babička nás sice lákala, že děti pohlídá a užijeme si objevování města sami, ale kdo z vás máte děti, jistě chápete, že takhle daleko jsme bez nich odjet nemohli. Vůbec bychom si dovolenou neužili. Jsme prostě rodina, a i když to přináší pár (nebo víc) omezení, i cestování se dá zvládnout. Nelitovali jsme. Kdo by odolal rozzářeným dětským očím na kolotoči? A že jich je po Lyonu rozmístěno několik. Krásné, starobylé, naleštěné. Hned u domu jsme měli ten od Julesa Verna, takže o zábavu postaráno.


Během naší návštěvy probíhal v Lyonu festival vína, Salon de vines. Nezávislí vinaři zde prezentovali svá letošní vína. A ta se mohla degustovat dle libosti. Případně zakoupit. Zkušení fajnšmekři stánky obcházeli s plánkem svých oblíbených vinařů, ochutnávali a vzápětí plivali, kupovali. To my jsme také obešli pár stánků, ochutnali, neplivali (plivání je plýtvání, že) a láhve kupovali. Asi tak 7 lahvinek bílého i červeného, všechno darem pro našeho tatíka. A jak taková návštěva stánku probíhá? V našem podání je to vyhledání zajímavého regionu a sympaticky vyhlížejícího vinaře, který vypadá, že by si s námi i anglicky popovídal. Francouzštině bohužel příliš nevládneme. Přistoupíme a opatrně se ptáme, francouzsky, jestli pán/paní umí anglicky. A poté již poptáváme vzorky, já bílé, můj bratr červené. Zkontrolujeme barvu, otočením skleničky rozvineme vůni, koštujeme, povalujeme po jazyku a s výrazem zaníceného odborníka hodnotíme (nu což, když to tak dělají všichni). Snaživý vinař nás zasvěcuje do tajů výroby a objasňuje, jaké chutě můžeme v tom kterém vzorku rozpoznat. Vysvětluje-li anglicky, pokyvujeme hlavou, účastně komentujeme. Vysvětluje-li francouzsky, pokyvujeme hlavou, účastně komentujeme, ale nemáme ani tušení, o čem je řeč. Kupujeme pár lahví, je nám většinou hloupé ochutnávat a nekoupit, a přesouváme se k dalšímu stánku. Výsledek? Košík pod kočárkem je zatížen lahvemi a naše nohy také nejsou nejlehčí. Ale mělo to atmosféru ...


V pondělí jsme navštívili Vienne, malé, leč na památky bohaté městečko na jih od Lyonu. Ty nejzajímavější jsme obešli "po stromečkách" (mají vtipně pro turisty na chodníku značky). V odpoledních hodinách jsme se přesunuli do Perouges, malé středověké vesničky. Albi si tamější kameny dlážděné cesty užil - v kočárku naskakoval jako když jede na koze. V úterý jsme se opět potulovali po Lyonu, vylezli na vršek Fourviere a obhlédli město na dvou řekách z krásné vyhlídky u baziliky. Odpoledne se vrátil bratr z práce a jeli jsme nakupovat .. na kole! Tam se všude jezdí na kole. Pokud kolo nevlastníte, půjčíte si ho na jednom z mnoha stanovišť a na konci své jízdy ho zase na některém místě vrátíte do stojanu. Báječný systém. S cyklistickou helmou tu nikoho nepotkáte, ženy jezdí v sukních, v předním košíku kabelku. Většina cyklostezek vede mimo silniční provoz. Obousměrná ulice se změní na jednosměrnou a uvolněný prostor je přeměněn na cyklostezsku. To jenom v Čechách se stále staví další a další silnice a auta hrají prim. Škoda. Ale třeba k něčemu takovému jednou taky dospějeme. Každopádně jízda na kole do nákupního centra a zpět patří k mým největším lyonským zážitkům! Ve večerních hodinách proběhla poslední kolotočová jízda, rozloučení s Lyonem a noční přesun zpět do Čech. Bylo to krásné, zajímavé, osvěžující! Merci!


Po návratu z Lyonu jsme si vyzkoušeli, jaké je to být na chvíli "bezdětnými" .. odvezli jsme děti k babičce a vrátili se zpátky do Prahy, abychom ... uklízeli a rozkládali trampolínu. Ale také navštívili kino (film Gone Girl nás nezklamal! Kniha ohromila, film jen umocnil zážitek!), došli si na večeři (ach, jaká to krása, někdo vám uvaří, vy si to ještě teplé v klidu sníte) a setkali se s kamarády z Německa. Ale i tak, v sobotu jsme se už nemohli dočkat, až si pro děti odpoledne zajedeme. Cestou zpět jsme se zastavili na loučeňském zámečku a navštívili zdejší Labyrintárium. Amelii nejvíce nadchlo setkání s princeznou (nevěstou), nemohla z jejích šatů spustit oči. Alberta nevěsta nechávala chladným, alespoň že tak..

V neděli na Dušičky jsem zašli na hřbitov a zapálili svíčku na opuštěném hrobě. Bylo typické listopadové dušičkové počasí.


... snad už nás těch nevlídných listopadových dní čeká co nejméně!

2 comments:

  1. Díky za zážitek, ochutnávání vína mně rozesmálo. Vypadá to, že jste si dovolenou opravdu užili!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji, Klári. My se nasmáli taky, tak jsem to musela zprostředkovat :)

      Delete