Thursday, 1 January 2015

A year with Project Life ...

... mi změnil život. Někdy si říkám, kolik času bych měla, kdybych PL a potažmo scrapbook "neobjevila", o financích ani nemluvím. Ale baví mě to hodně a ta vidina zaznamenaných vzpomínek hřeje na duši.

Nebudu se rozepisovat, co je Project Life, ani co k tomu potřebujete. To za mě (báječně) udělali jiní. Cílem tohoto textu je přiblížit, jak to dělám já a co se mi osvědčilo. Výborné tipy najdete u Didi (té také vděčím za vtažení do světa PL) nebo na blogu Papero Amo.

Album

Nerada používám slovo "miluji", přijde mi nadužívané a tak trochu teenagerovské, ale v tomto případě mě jiné slovo nenapadá a jiné můj vztah lépe nepopíše. Prostě MILUJI svoje mentolové koženkové album od We R Memory Keepers. Je opravdu nejlepší! Mám ještě jedno od American Crafts, látkové, ale velmi mě zklamalo. Nevěřím totiž, že vydrží invazi zvídavých rukou našich dětí či opakované prohlížení (a přiznejme si, že právě prohlížení alba je cílem veškerého lepení). Látkové album tedy dostalo funkci zásobárny kapes. Na rok 2015 již mám vyhlédnuté veselé korálové koženkové album .. Díky tomu, že dělám týden na jednu stranu (výjimečné události mají stránky dvě), se mi celý rok 2014 vešel do jednoho albumu.



Kapsy

Ano, také jsem podlehla rozmanitosti kapes. A postupně je všechny využívám. Ale nejčastěji sáhnu po designu A nebo designu C. Fotím především na výšku a většinu fotek kolážuji, takže mi tyto kapsy nejlépe vyhovují. A horizontálních kartiček většinou také tolik není. Když jsem dávala dohromady album z roku 2013, používala jsem jenom tyto dva designy. Velmi mi to ušetřilo plánování a vyvolání fotek.

Fotky

Pro mě základní kámen celého Project Life. Velmi ráda fotím, méně raději pak s fotografií pracuji, ale od té doby, co mám Zoner Photo Studio se úprava fotografií stala záležitostí několika minut. Poté, co si do složky nahraju fotky z celého týdne, je v rychlosti projdu a nemilosrdně mažu všechny rozmazané a nepovedené. Také z několika záběrů vyberu jeden či dva nejzdařilejší. A poté již upravuji - světelnost, kontrast, ořez. Chci-li zachovat špatnou fotografii, která je však jedinečná, zvolím jeden z filtrů - cross process, retro, b&w, polaroid nebo v poslední době můj oblíbený Bleach. K filtrům se uchyluji i v případě, kdy potřebuji sjednotit stránku a fotografie hrají všemi barvami. Upravené fotky následně kolážuji v Picmonkey.com. Je to velmi intuitivní editor fotografií dostupný kdekoli online. Vzhledem k tomu, že dělám pouze jednu stránku na týden, jsou koláže výborným řešením, jak na stránku dostat více fotografií. Aby však nepůsobily tříštivým dojmem, stanovila jsem si pravidlo jedné velké fotky 10x15, která stránku rozrazí. Kolážování fotografií je dobré i pro následné rozstříhání a použití menších kousků.


Zpočátku jsem fotografie vyvolávala po týdnech, vždy na začátku týdne jsem si dojela do dm drogerie a fotky za 6Kc kus ihned vytiskla. Bylo to super, stránka hotová během dvou dnů a maximálně aktuální. Výhodou rovněž bylo, že jsem měla spoustu událostí ještě v čerstvé paměti. Letní prázdniny a s nimi spojené cestování však pravidelnost narušily a od té chvíle vyvolávám fotky po měsících. Posílám je do fotolabu.cz, většinou i s fotkami z uplynulých let. Kvalita fotografií je nesporně vyšší, ale připočítám-li dopravné a balné, cena je s fotkami z dm srovnatelná.
Doteď jsem fotila klasickým kompaktem, fotky většinou potřebovaly upravit, především ty pořízené za horších světelných podmínek (část osvícená bleskem a zrnitá tmavá část mi někdy připravily krušné chvilky). Ale kompaktu odzvonilo (třebaže v mé kabelce bude mít pro svoji velikost stále místo). Od Vánoc si hraji s novou zrcadlovkou a nemohu se nabažit. Kvalita fotek je nesrovnatelná .. konečně jsem schopná zachytit děti v pohybu, rozostřit pozadí, které by jenom rušilo či rychle zaostřit a vyfotit právě ten moment, kdy se dcerka uráčí podívat do objektivu ...

Zápisky

Snažím se zapisovat poctivě, ale již několikrát se mi stalo, že jsem v neděli těžce vzpomínala, co jsme vlastně minulé pondělí dělali. Zejména pro zaznamenání zajímavých situací či výroků dětí je pravidelnost a svědomitost na místě, neboť takové věci člověk rychle zapomíná. Kolikrát jsem si říkala, že bych si něco měla zapsat, ale nakonec zvítězila lenost a přesvědčení, že TO si určitě budu pamatovat ... eh, nepamatovala. Ze začátku jsem zapisovala do klasického týdenního diáře, ale ouha, políčka svojí velikostí nestačila obšírnosti mých zápisků. Přešla jsem tedy na princip deníkového zápisu, kdy do obyčejného bloku nadepíšu týden a poté den po dni zaznamenám. Někdy mi stačí pár řádků, někdy se popis větších událostí rozvine na stránku. Na konci týdne pak načrtnu plánek layoutu s fotkami.



Kartičky

...a to další. Ale hlavně kartičky. Mám jich hodně, moc, možná až příliš. Tudíž až do odvolání embargo na pořizování kartiček nových. Finančně nejvýhodněji vycházejí tzv. Core kity od Becky Higgins, nejideálněji jejich třetina, neboť motivy se opakují. Jako poslední v mé kolekci přistála edice od Heidi Swapp Dreamy. Přestože je spíše dívčí díky tlumeným pastelovým barvám a růžové, vesele ji kombinuji s fotkami syna. Zatím si nestěžuje ... Také jsem nadšená Project Life kitem od děvčat z PA, především sladěnými ozdobami, které bych si sama asi nikdy nekoupila. S kartičkami z kitu většinou pohodlně vystačím na celé dvouměsíční období. Nemám problém do kartiček říznout či střihnout, použit jen journalingovou část či vystřihnout motiv nebo nápis. Veškeré zdobení je sice vzdálené od původní myšlenky jednoduchosti PL, ale i to mě na tom baví. Někdy zdobím méně, někdy vůbec, jindy se musím brzdit, abych to nepřehnala ...



Tím, že dělám jeden týden na stránku, má spotřeba kartiček, především těch výplňových, je minimální. Můj Project Life je spíše o fotografiích a záznamech, to ostatní scrapbookování je přidaná hodnota (ale také nadmíru zábavná). A úplně nejlepší na tom všem je, že si to každá děláme po svém, zaznamenáváme týdně či měsíčně, užíváme si znovuprožití zážitků a moc nás to baví!

Tak a teď vzhůru na PL 2015! Huuuž se těším!

3 comments:

  1. Jani, to je nádhera..... uvažuju, že letos začnu taky, ale pořád váhám :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. rozhodne nevahej!! a udelej si to po svem ... ja zacala strankou, pac jsem si rikala, co tam asi tak budu psat, jake fotky davat .. a ted jsem schopna zaplnit dve stranky jako nic a jeste je mi to malo ... ale musim se drzet, prece jen jsou ty albumy dosti objemne a zivot taaak dlouhy! ... urcite se do toho dej, je to bajecna "prace" :)

      Delete
  2. Moc krásně napsané a ve veliké většině se přesně najdu :-)

    ReplyDelete