Wednesday, 11 May 2016

A day with Teresa Collins ...

.. byl opravdu moooc příjemný. Už ani nepamatuji, kdy jsem naposledy bloumala po Praze jen tak, bez kočárku či nahánějící děti, a s kabelou, která protentokrát byla útočištěm pouze mého foťáku. Užili jsme si to výborně! Celý den byl prostoupen Teresiným optimismem a slovy obdivu k naší stověžaté matičce. Byla jsem totálně nakažená a nasávala atmosféru pražských uliček. A co bylo na celém dni to nejlepší? Ano, bylo super si přátelsky popovídat s úžasnou scrap hvězdou, ale hlavně jsem měla možnost ji poznat jako ženu, která přes všechny životní překážky zůstává nabitá energií a maximálně si užívá každého dne.

... was brilliant! I cannot remember last time I could freely wander around Prague without pushchair and kids. The whole day was filled with Teresa's optimism! The best thing about it was to get to know Teresa a bit better and see how she stays positive, full of energy and enjoys every day after what she has been through in her life! "Live life in all CAPS!" (I HAVE TO read that book of hers!)


Do města jsem jela vlakem. Obloha zatažená, ale prognóza měla býti dobrá a pršet nemělo. Nepršelo.

Going to the town on train. It was cloudy yet it didn't rain. Yes!


Když jsme projížděli kolem Florence a já uviděla flotilu žlutých autobusů, nezbývalo mnoho a málem jsem začala pánovi vedle sebe s nadšením ukazovat tu parádu. To jsou ty chvíle, kdy zapomínám, že s sebou nemám děti a zároveň lituji, neb TOHLE by se jim určitě líbilo ... Máte to taky tak?

Look at the amazing amount of yellow buses! I almost forgot that I didn't have the kids with me and was about to start pointing excitedly at the buses.  I don't think the man sitting next to me would appreciate that.


S Teresou a Bryanem jsme se potkali u hotelu, nasedli na tramvaj a dojeli k lanovce na Petřín. Plán zněl jasně, cestováním unavené neutahat, ale zároveň ukázat to nejlepší! A to dle mého pohled z petřínské rozhledny je.

Meeting Teresa and Bryan at the hotel and getting the tram to the bottom of Petřín Hill. The plan was not to tire them more than needed but to show the best of Prague.



Nachytat Teresu prostě nejde. Za každé situace (rozuměj před zmáčnutí spouště fotoaparátu) vykouzlí ten nejlepší americký úsměv! To chci taky umět!

How does she do it? Any time I was about to take a picture Teresa gave me this brilliant American smile! I need to practice that too!


A to je ona, krásná, chladná, vysoká, Petřínská. Nahoru jsem nešla. Živě si pamatuji, jak jsem schody zdolávala před dvěma roky s dcerou a doslova se držela při zdi, neboť od porodu našich dětí trpím nevyzpytatelnou závratí. Bylo to tedy na nich, já si dole zatím dala chlebíček. Hermelínový.

And here it is. Beautiful, cold, high Petřín Tower! I didn't bother to go upstairs. Was there two years ago with my daughter and realized that I am actually scared of heights. So I enjoyed little refreshment downstairs whilst Teresa and Bryan enjoyed the view!



Cestou na Pražský hrad. Snažila jsem se fotit, co mě nejvíce zaujalo a pokoušela se zachytit těžko zachytitelné - atmosféru a kouzlo různých zákoutí. Opět jsem si potvrdila, jak vděčné je fotit děti! Nepovedené fotce tu nedokonalost rádi odpustíte, když se na ní usmívá roztomilé dítko. Památky už tak milosrdné nejsou! Je to pěkná dřina, a proto hluboce skláním před všemi, kteří dokážou nehybné město kouzelně nafotit.

Střídání stráži jsme o zlomek sekundy prošvihli. Tady jsem jako průvodce selhala a úplně zapomněla, že se něco takového na Hradě koná a že by to naše hosty vlastně mohlo hodně zajímat.

At the Prague Castle I completely failed as a tour guide. Kind of didn't realize that it would be very interesting for our guests to see Changing the Guards. We got there when the musicians were marching away. 


A teď přichází velké přiznání. Ač žiju v Praze již dobrých deset let, NIKDY jsem nebyla v katedrále Sv. Víta. A tak mě Teresa s Bryanem "zatáhli" dovnitř. Aaaaach.

This was my first! Have been living in Prague for ten years but never been in the cathedral. Shame on me! So Teresa and Bryan took me there.



Když jsme sešli po Starých zámeckých schodech na Malou Stranu a procházeli kolem místních hospůdek, zavonělo nám to do nosu všelijak a my dostali hlad. Měli jsme štěstí. Našli jsme restauraci Lokál s českou kuchyní a přijatelnými cenami. S Teresou jsme si daly sekanou a Bryan měl guláš s knedlíkem. A teď přichází ta nejkouzelnější část! Jídlo jim moc chutnalo a Teresa si nemohla vynachválit knedlík s kaší. Ano, čtete dobře. Do bramborové kaše si namáčela houskový knedlík. Musím to někdy zkusit, člověk je někdy příliš konzervativní a jí osvědčené kombinace.

In Malá Strana. It was time for lunch. Fortunately we came across popular restaurant Lokál with good prices and Czech food. Teresa enjoyed her meatloaf and Bryan his goulash. But surprisingly, the best thing were dumplings with mashed potatoes. For us Czechs a bit unusual combination but definitely worth trying!


Projít se po Karlově mostě, to už je taková turistická povinnost.


"Trdelníková zrmzlina." Tak to byla pro mě obrovská novinka! Už se těším, až si ji někdy v centru dám, protentokrát jsem ještě cítila tu sekanou a víc místa v žaludku nebylo. Vypadalo to však báječně!



Teresa s Bryanem byli Prahou nadšení!

I think Teresa and Bryan really DID enjoy Prague.


A já se jim nedivím. Některé věci v jiných západoevropských městech prostě nenajdete ....

No doubt! There are things you are not able to see in other cities ...


Na Staroměstském náměstí jsme se rozloučili, aby si mohli sami bloudit po kouzelných uličkách. Odjela jsem domů totálně vyčerpaná (kdy jsem takhle naposledy toliko nachodila, toliko se nausmívala a toliko se napovídala), ale moc spokojená, že se den vydařil, že nepršelo a že jsem měla možnost Teresu a Bryana lépe poznat.

At the Old Town square it was time to say goodbye. I was going home very very tired but oh so happy thad the day went so well, that it didn't rain and that I had the chance to get to know Teresa and Bryan a little bit better. They both are so very nice people. Thank you!

Bylo to AWESOME!

16 comments:

  1. Super, ale knedlik s kasi? :-) Jsem zvedava jestli to vyzkousis :-).

    ReplyDelete
    Replies
    1. pravdu? sama nevím, ale je to sakra challenge, což :)

      Delete
  2. To musel být skvělý den! A věřím, že jsi byla unavená, ono i to mluvení a americké úsměvy neskutečně vyčerpávají. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. no právě, já jsem si až cestou domů uvědomila, jak mě bolí koutky od věčného zubení ... člověk na té mateřské zleniví :)

      Delete
  3. Jani, příště se půjdeme projít spolu :) a můžeš mě provést i v angličtině, ať se něco naučím :-) Ale knedlík s kaší teda do mě nedostaneš! :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Di, moc ráda! jen bez té English, OK?

      Delete
  4. Myslím, že lepší průvodkyni si Teresa s Brianem nemohli přát :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. tak nevím, pochybuji, že by nějaký průvodce zapomněl přijít včas na výměnu stráží či k Orloji, že :) tak a teď jsem na sebe prozradila další průvodcovský prohřešek :) ale děkuji za důvěru, Leuš, příště budu provázet tebe!

      Delete
  5. No tak to je opravdu awesome! Tise zavidim. Muselo to byt perfektni, ale ja se svoji ajinou, to by byla tragedie..:-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ali, nežehrej, oni by se "svoji češtinou" taky nepochodili. A i Teresa je nakonec docela normální ženská, třebaže obdivuhodná, jak se pere se životem, ale kdo to má v dnešní době lehké, že :)

      Delete
  6. Teda Jani, jsi statečná holka ... celý den chodit, mluvit, usmívat se a být "redy" to už je nad normál ... oba měli rozhodně ten to nejlepší, co mohli dostat ...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jaruško :) děkuji, bylo to moc fajn!

      Delete
  7. Jani jsi skvělá. Máš můj veliký obdiv. Je fajn, že jsi si to užila. :-)

    ReplyDelete