Monday, 26 September 2016

One little confession ....

.. dnes trochu netradičně. Jistě jste si všimly, že moje blogová aktivita trochu zaostává, že nezvládám komentovat vaše krásné projekty (což mi tedy vadí úplně nejvíc) a že tak nějak s jazykem na vestě lepím šnečím tempem týden sem a týden tam. No, je třeba naléti si čistého vína a přiznat si, že jednoduše NESTÍHÁM. Minimálně tedy nestíhám to, co bych všechno chtěla ...

 

Léto mi opět zavařilo, letos snad ještě o něco víc než loni. Moje letní PL album připomíná ústa staré ženy - tu a tam něco, ale spíš nic. Kdyby nebylo báječných kitů Papero amo a jisté blogové povinnosti, která mě nutí něco nalepit, byla by ta stařena již těžce bezzubá. Jediné, co zvládám a co jsem si předsevzala v nějaké rozumné míře udržet, je vyvolávání fotek. Takže upravuji a vyvolávám navzdory tomu, že vlastní realizace stránky proběhne ... až někdy. Má to svoje výhody, ale nejdůležitější je pro mě pocit, že se jednou nebudu muset prohrabávat milionem fotek

Avšak i tento systém dostal docela zasádní ránu pod pás - padl mi kompjůtr! Můj stařičký, 10 let starý počítač se odporoučel ... asi mu dám ještě šanci, jsme na sebe tak moc napojeni a svůj PL život si bez něj prostě nedokážu představit. Naštěstí se k datům v pořádku dostanu, jen to věčné přetahování z kompu na komp je unavující. Zdálo by se, že mi nemůže v úpravě fotek a blogování stát nic v cestě, když mám i relativně nový počítač, který jsem dostala k Vánocům. Jenže, další podpásovka, ten se od svého prvního spuštění barví do žluta a to se pak ty fotky setsakra špatně upravují. Než se situace pohne lepším směrem, slouží mi tedy záložní manželův, kam jsem si provizorně stáhla zkušební zonerovskou verzi. Držte mi palce, ať se mého stařečka nějaké šikovné ručičky ujmou a ať se i nový počítač odžlutí ...


Všem z vás, které máte dítky školkované nebo školou povinné, asi nemusím vyprávět o tom, jak září s pohodou zamávalo a taxikářský režim nastolilo. Mám takový neodbytný pocit, že buď jezdím s jedním nebo s druhým, někde přečkávám, zabavuji druhé dítko nebo popoháním na autobus. A to nebydlíme na vesnici! To jsou pak po takovém dni myšlenky na scrap rozplynuty. 


Taky se snažím být co nejvíce offline, což mi báječně ulehčuje fakt, že stále ještě nemám toho smartfouna (i když instagram by se fakt hodil a to, že nevím, kdy mi pojede autobus, mi dost často ztěžuje situaci). V létě byl takový offline život děsně fajn. Jasně, že kvůli PA blogu jsem se večer obvykle musela nahodit, ale jinak to byla parádička. Doporučuji!

No a v neposlední řadě, proč "nic-scrap" nestíhám je i fakt, že na mě dolehla podzimní únava. Jestli jste o ničem podobném ještě neslyšely a znáte jen její jarní kamarádku, tak vám tady přísáhám, že ona vážně existuje! Po té vedroidní vlně si totiž můj organismus asi řekl dost, je čas hibernovat, a posílá mě po 10. hodině večerní spát! A já, která byla schopná scrapovat i přes půlnoc, jdu zalehnout. Pak mám něco stihnout ..

Takže, suma sumárum .... (následuje výčet toho, co bych někdy v dohledné době - "výhledově a do nazimy" ráda dokončila):
  • letní PL stránky, ať se ta "stařena" zase krásně zubí a ať konečně zpracuji všechny letní kolekce
  • minialbum z naší mini dovolené na Šumavě (na to se těším hodně)
  • několik ... ehm, dost a dost stránek do mého alba Me and Myself, které začínám pojímat trochu jinak (o tom ale někdy jindy)
  • vyrobit několik věcí na připravované kurzy v Praze (těšíte se?)
Mám co dělat, takže dopisuji tuhle sáhodlouhou životní úvahu a jdu na to. A jestli tento článek smyje výčitky aspoň jedné z vás, která se ke scrapu taky tak často nedostane, tak mám radost, že v tom nejsem sama ...  Však my to zvládneme!

Scrapování vzpomínek zdar!

8 comments:

  1. Janičko, to dáš! Mne teprv čeká k nalepení květen a to nemluvím o nedodělaných malých albech ...

    ReplyDelete
  2. No, taky jsem v rodinném zaznamenávání někde u května, je to všude... :D Ale podzimní hibernace je fajn, do konce roku to pak ještě určitě doženeš! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. asi nějaký skluzový virus řádí :) souhlasím, hibernuje se krásně!

      Delete
  3. :-) O taxikaření vím, své :-) Já si myslela, jak budu mít času, malá je dopoledne na 4 hodiny ve školce, tak nebudu vědět co s časem. Jenže, když pominu, že už byla s rýmou doma, takže opět nic, od víkendu jsem na hromadě já, takže ještě nějak scrapovat, do toho se mi nechce, protože jsem ráda, že chvilku sedím a neusím nic. A když není malá doma, tak než nakoupím, poklidím, tak už pro ni zase běžím... těžký život matky! A vzhledem k tomu, že nastoupila do školky, tak už musím opravdu v těch 6:50 vylézt, abych vypravila kluky a už se tam kvůli té školce nemůžu vrátit, jako bývalo naším zvykem... :-(, takže jsem zjistila, že kolem půl desáté usínám u TV :-(

    ReplyDelete
    Replies
    1. Evi, ty to máš vůbec náročné, dokážu si to představit! Ale i tak lepíš statečně!

      Delete
  4. Ja zacinam zpracovávat cervenec. Skluz 3 mesice, mazec. Fotky nemam ani prebrane a ani vytistene. A jsem jako Ty. V deset chodim uplne unavena spat :-). Ale verim, ze to do konce roku dam. Musim! Nechci zacinat Novy rok s nejakym tim restem :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. uf uf, tři měsíce .... to jsme si to zavařily, viď .. taky se mi ty resty po novém roce tak těžko lepí, už to pak toliko nebaví .. to prostě musím dát!

      Delete