Monday, 19 February 2018

My Project Life journey ...

V poslední době jsem nějaká nostalgická a dojímám se u všeho a ze všeho (hm, proč asi?). A při lepení fotek se myšlenkami vracím k tomu, jak to všechno začalo a jak moc jsem ráda, že jsem papírovému šílenství propadla. Řekla jsem si tedy, že to sepíšu (a dojmu se ještě víc), třeba se v tom některé poznáte, třeba to někoho z vás pobídne se do scrapování taky pustit, anebo se čtením mých výlevů aspoň pobavíte ..


SLADKÉ ZAČÁTKY

Píše se rok 2014, je těsně po Vánocích, jsem na mateřské, doma mám dvouletou dceru a tříměsíčního syna a s novým rokem přemýšlím, že bych měla synkovi začít vést "deník miminka". Dceři jsem během prvního roku zaznamenávala pokroky do takové té klasické dětské knížky, kterou koupíte v každém knihkupectví. Pro syna jsem měla něco podobného již nachystáno, jen v modré verzi, zatím bez jediného záznamu. Hryzalo mě svědomí, že jsem to zanedbala, ale zároveň jsem chtěla začít nějak jinak. Nějak aby to bylo pro oba. Abych prostě zabila dvě mouchy jednou ranou a ušetřila čas (hahaaa, to jsem si tehdy opravdu před objevením PL myslela).

Už ani nevím, jak se to stalo, ale během jednoho internetového bloudění a hledání nápadu jsem narazila na stránky báječné Didi (Pretty Papers) a jejího ještě báječnějšího PL. Byla jsem lapena! To je ono! Zaznamenávat všechny ty všednodennosti každého dne, výjimečné okamžiky či pokroky našich dětí. Každou stránku jsem zkoumala do detailu, hltala informace, co všechno je potřeba a netrvalo dlouho a první balík byl doma. Tehdy jsem si objednala jednu sadu kapes Designu A a jednu sadu Simple Stories kartiček (jooo, mám pocit, že každá z nás tenkrát začínala se Simple Stories, tedy i já). Chtěla jsem si prostě ověřit, že to bude fungovat. Zbytek je vám důvěrně známý, chytlo mě to neskutečně! 

První stránku jsem tvořila neuvěřitelně dlouho. Manžel mi (po vzoru Didi) tisknul texty v práci, dokonce i fotky (ach jo) jsme tiskli na obyčejný kancelářský papír. Pomocí kartiček jsem pak během několika večerů tu jednu první stránku poskládala. Ta radost. Pamatuji si, jak ležela na stole a já se na ni pořád chodila dívat ... A aby to moje povídání bylo kompletní, tak tady ji máte. Moje první (a děsně vyfocená, ale aspoň to máte totálně autentické).


Samotné album jsem si koupila až o několik měsíců později. Do té doby jsem měla kapsy svázané provázkem (nebo to taky jde knihařskými kroužky). Jsem ráda, že jsem hned od začátku investovala do krásného koženkového alba od WR Memory Keepers. Téhle značce jsem zůstala věrná, každý rok si vyberu jinou barvičku.

 

LÁSKA JMÉNEM PAPERO AMO

Stejně jako si nepamatuji, jak se mi podařilo v tom internetovým světě natrefit na stránky Pretty Papers, tak už vůbec netuším, jak jsem objevila Papero amo. Samozřejmě, byla jsem hned lapena a jejich tehdy začínající PL kit jsem musela mít! Vzpomínám si, že mi přišel ke konci ledna. To ještě obsahoval americké PL kartičky od Becky Higgins, které nikde tak ještě moc nebyly a samořejmě to najednou bylo něco wow. Jo a kulaté rohy! To je přeci ten echt pravý Project Life! Byla jsem nadšená a hrozně mile mě překvapil ručně psaný vzkaz. 


Později holky přišly s jejich báječnou PL poštou. I když jsem korespondující kit odmítla, prohlédla jsem si téma a barevnost a kartičku vytvořila. To štěstí! Moje kartička tenkrát vyhrála a já měla pocit, že jsem dobyla svět :)


Tvoření mě bavilo čím dál tím víc, bavila mě komunita PL skupinek, vzájemné sdílení inspirace, povzbuzování, řešení problémů. (Ať si kdo chce co chce říká, tohle je na scrapu druhá nejlepší věc - lidi kolem něj!) Důkladně jsem lustrovala tvořivé blogy a zjistila, že PA holky každý rok dělají jakýsi tvořící casting do jejich design teamu. Btw, všechna děvčata z tehdejšího týmu jsem strašně žrala, Olinku, Irisku, Denisu, Leušku a Luciu (snad jsem po těch letech na nikoho nezapomněla). Tak jsem si řekla, že bych to třeba taky mohla zkusit. No a v září 2014 si založila tento blog. 

Výzva jménem DT call opravdu přišla, já se opravdu zúčastnila a po hodně napínavém finále (to dodneška holkám trochu zazlívám, že nás tolik do poslední chvíle napínaly) jsem se spolu s Valikou opravdu stala členkou vysněného DT. 

BÁJEČNÝ ROK SE SCRAPYLIFE

Během tvoření jsem taky objevila, že existuje další super scrap obchod Scrapylife a pozor, je v Praze! A tak jsem se začátkem roku 2015 seznámila s Lotkou. Sedly jsme si báječně a vznikla z toho prima spolupráce a přátelství. Začala jsem psát články i pro Scrapylife, každý pátek byl můj. Přiznám se, že dnes vůbec nechápu, na jakém scrapdopingu jsem tenkrát jela. Tolik článků za měsíc. U papíru jsem trávila skorem každý večer, kolikrát do půlnoci, když jsem nestíhala, tak i déle. Bylo to náročné, ale neskutečně krásné a já měla na té mateřské najednou pocit, že dělám i něco jiného než klasické obstarávání dětí (někdo tomu říká seberealizace). Teď už bych takový zápřah nechtěla a ani neutáhla, ale jsem moc ráda, že jsem si tím prošla.


Na podzim 2015 přišlo těžké rozhodování, co dál. Obojí už se nedalo zvládat. Nakonec jsem zůstala tam, kde jsem začala jako první - u Papero amo.

BLOGGERKA NA DRUHOU

Píše se rok 2016 a já jsem pověřena správou blogu Papero amo. Jaká to čest a zodpovědnost! Zakousla jsem se do toho pořádně a nahrávání článku postupem zefektivnila, že mi to tak dlouho netrvá a mohu se věnovat víc tvoření. Trochu tím začalo haprovat blogování tady, ale vy jste mě moc mile překvapily, že i sem chodíte (pokud něco vyplodím). Děkuji! Teď už to jedu třetím rokem a pokud některé z našeho DT nenapíšou slohové cvičení (hihi), tak je to opravdu rychlovka. Moc mě baví, že mohu dílka obdivovat dopředu a nemusím čekat, až se publikují.

JENOM PROJECT LIFE? NE!

Během těch několika PL let jsem samozřejmě nezůstala jen u Project Life. Jeden chce zkusit VŠECHNO! Dokonce i na Mixed Media došlo (celý článek tady). A tak jsem vyráběla mini alba, instagramová alba, alba 6x8, začala jsem pravidelně dělat December Daily (adventní minialbum), propadla jsem diářové horečce (a zase se z ní trochu vyléčila), naskočila na vlnu Travelers Notebooků, vzniklo také pár velkých layoutů 12x12, nakazila jsem se obdélníkovým formátem 8,5x11 od Janči V. a sem tam vyrobila nějaké přáníčkové štěstí. Jak to tady teď píšu, tak se tetelím blahem. Tolik věcí za těch pár let, které mi dělají velkou radost a budou jednou tou nejkrásnější vzpomínkou.

ZÁVĚR? SCRAPUJTE!

A teď k jádru věci, proč tohle vlastně všechno píšu a co z toho vzniklo. Zjistila jsem totiž, že ačkoliv mám pocit, jak dobře si věci pamatuji díky tomu, že je tvořím (v hlavě mi naskakují celé PL stránky, ne jenom fotky), je to pouze zdání. Většinou paměť funguje tak rok zpátky, ale stránky z let minulých ... to už musím to album otevřít.

Teď s narozením dcerky si to uvědomuji ještě víc. Kdy se Albi poprvé usmál? Kdy se Amelie poprvé přetočila? Fakt nevím. A tak horečně listuji v knížce (v té obyč z knihkupectví, neb první rok starší dcery jsem v albu ještě neobsáhla) a listuji ve starším albu.

Jenže! I když jsem tehdy poctivě všechny synovy pokroky do Project Life zapisovala a dokonce mu každý měsíc věnovala extra stránku na zaznamenání toho nejdůležitější, uvědomila jsem si, že ty informace jsou dost roztroušené. A zatoužila to tentokrát udělat trochu jinak. Ano, dál tvořím rodinné PL, kde všechno poctivě zapisuji, ale zároveň jsem miminku založila vlastní knížečku. Oblíbený Travelers Notebook z dílny Papero amo, který mi holky poslaly jako překvapení.



A nenechte se mýlit, ty stránky jsou hotové raz dva. Jakmile mám fotky, vytisknu je na Selphy, nalepím a dopíšu info. Báječně mi na zdobení slouží kolekce První rok, ale používám i vzorované papíry, různé samolepky, prostě, co přijde pod ruku a k dané situaci se hodí. Dcerka tak bude mít svůj první rok ucelený v jednom sešitku.


Stránky jsou větší gramáže a není jich mnoho (nebo jsem se nějak moc rozepsala), plánuji tedy rozšíření a celý sešitek prošít. Taky bych chtěla prokládat vellum, k miminku se krásně hodí.


Co říct závěrem? Že pokud váháte, jestli začít, směle do toho. Že pokud máte tvořivou krizi, nezanevřete na scrap a odpočívejte (vím, o čem mluvím, v těhotenství jsem si jednu prodělala). A jestli někdy pochybujete, zda to má smysl, tak věřte, že má! Mě tahle dokumentace našeho života neuvěřitelně naplňuje. Jsem ráda za chvilky, kdy se mohu hrabat fotkami (a krásnými papíry). Díky fotkám a vzpomínkám si mnohem víc uvědomuji, jak dobře se máme a jak vděčná jsem za každou chvíli se svojí rodinou (hlavně po náročném dni, to těm dětem pak odpustím cokoliv).

13 comments:

  1. Jani to je takova nadhera, jsi pro me velkou inspiraci. I Ja zacala prave kvuli detem, ale alba nemam z daleka tak plne jako ty a nekdy mam z toho docela depku. Jindy ale jsem rada, za to co mam a jedu dal. Mrzi me, ze jsem se zacatku neinvestovala do kvalitnejsich alb jako ty, jsou opravdu nadherne. No tento rok uz jsem si to horticove musela poridit. Miluju tve clanky! Kurna jsem z toho taky cela dojata

    ReplyDelete
    Replies
    1. Annie, dekuju moc! Souhlasim, kozenka je nejlepsi. Vsak nevadi, ted uz ho mas, a taky horcicaka :D Se tady dojimame navzajem :D

      Delete
  2. Jani, krásně napsané. Mám teď trochu také časovou krizi, ale věřím, ze všechny kostlivce jednou dokončím ❤😍

    ReplyDelete
    Replies
    1. Dani, dekuji moc a preji ti, at casovou krizi zazehnas a at jde dilo od ruky. Brzo budes dvojnasobna babi, tak to je jasne, ze mas plne ruce prace!

      Delete
  3. Janinko, to je krasa! A ten az nerealny pokrok! Clovek by skoro nerekl, ze jsi mohla neco takoveho v zacatcich nalepit 😁. Miluji veskere tve tvoreni a jsem moc rada, ze se s nami o nej delis! Obdivuji, ze se veleze jen do jednoho alba a zaroven me desi, ze ja bez deti mam alba dve..🙈. Co budu delat s detmi! Snad mi ty dve alba budou stacit. Musi! Kde to pak ma clovek skladovat. Moc se tesim na dalsi tve lepenicko a hlavne az mala princezna dovoli a budes se zase moci stat nasim stalym kavarenskym povalecem jednou za mesic! ❤️

    ReplyDelete
    Replies
    1. Alcooo, teeeda, to je dlouhy krasny komentar, moc za nej dekuji! Co budes delat s detmi? Promazavat a tridit, nebo se nevlezes ani do tri :D Teda, ja se tak tesim, az se zase uvidime!!! Povalovat se do kavarny pujdu desne rada!

      Delete
  4. Já jsem kouzlu scrapu popadla téměř přesně před rokem. Je to fakt super, nejkrásnější bylo, když jsem hotové loňské album ukázala ostatním členům rodiny. Byly z toho paf.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Peti, to je tak krasny! At te to stale bavi!! Delas krasne stranky, moc rada je sleduju!

      Delete
  5. Jani super! Moc hezký článek. Ani bych nevěřila, že jsi tu první stránku lepila ty :-D Jak už jsem kdysi zmiňovala v rozhovoru pro PA, tvé stránky mi byly a pořád jsou obrovskou inspirací. Je to přesně můj šálek čaje :-) A tvořící krizí v těhotenství jsem si prošla taky :-D Byla jsem ráda, že jsem ráda a na tvoření nějak nebylo ani pomyšlení. Ale přišel nový rok a nový impuls a já doufám, že mi to vydrží dlouho :-D Protože ten zážitek, když si s dcerou sedneme a album si spolu prohlížíme je k nezaplacení :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Peti, moc děkuji za tak krásný komentář! A jsem ráda, že nejsem jediná divná, kterou v těhotenství scrap nebavil. Máš pravdu, je to nejvíc!

      Delete